Týrání psů a koček v Jižní Koreji

(05.05.2004)

V Koreji je ročně zabito 2-3 miliony psů. Odhady utýraných koček se různí. Toto vše i přes zákon, který korejská vláda přijala už v roce 1991, podle kterého je toto počínání nelegální.

Kulturní tradice?

Argumentem "pro", který je dnes v Koreji nejvíce slyšet je zmiňování dávných korejských tradicí. Ve skutečnosti se vaření koček zaživa až do podoby tonika, které je dnes vyhledávaným "všelékem", před rokem 1980 prakticky nevyskytovalo. A jedení psů? To se více rozšířilo až v 80. letech 20. století. Tehdy však jako důsledek chudoby a hladomoru tehdejší války. Po válce, spolu s rychlým ekonomickým růstem Jižní Koreje, začali obchodníci ve snaze o udržení nabízet psí maso a kočičí produkty jako zdraví (a hlavně sexuální vitalitě..) prospěšné. Ve stále více amerikanizované Jižní Koreji však také zároveň začaly sílit snahy o udržení všeho, co je typicky korejské. Výsledkem bylo, že obchod se psy a kočkami během posledních 20 let neuvěřitelně narostl...

Ne všichni Korejci jedí psy

Věta, se kterou jsme se v Jižní Koreji setkávali velice často. Ano, mnoho Korejců je těmito obyčeji znechuceno a někteří z nich se proti nim snaží i aktivně bojovat. Patří jim náš velký obdiv, protože ochrana práv zvířat v zemi jako je Jižní Korea se od způsobů běžných u nás na míle liší. Od lidí, kteří se do ní zapojí, vyžaduje velkou odvahu, protože povaha této společnosti je zakotvená v jiných principech, než na jaké jsme zvyklí my. Co je u nás normální (jako příklad je možné uvést i pro nás tak "běžnou" záležitost jako je vybudování útulku pro psy a kočky), je v Koreji nebezpečné podivínství, které ostatní občany zneklidňuje. Nebývá zde zvykem starat se o to, jak žijí zvířata a už vůbec ne o ta, která poskytují tolika lidem jistou obživu.

KAPS a IAKA

KAPS - Korean Animal Protection Society je první organizací, která se zabývá právy zvířat v Jižní Koreji a nerozlišuje přitom na zvířata, která si ochranu "zaslouží" a na ta, která ne (jako jiné organizace činné v J. Koreji dříve). V roce 1991 byl díky aktivitám této organizace přijat vůbec první zákon ošetřující týrání zvířat. KAPS se mimo snah o zlepšování korejského zákonodárství ve věcech životních podmínek zvířat dále soustřeďuje na zlepšování postojů veřejnosti vůči zvířatům prostřednictvím informačních kampaní a vydáváním informačních tiskovin pro děti i dospělé. Organizuje protestní akce uvnitř země i po celém světě.

IAKA - International Aid For Korean Animals je pobočkou KAPS působící v Californii. Obě organizace sledují stejné cíle a úzce spolupracují. Spolu připravily celosvětovou petiční akci, jejíž cílem je sebrání milionu podpisů (připojte se k petici). Celá akce pak bude předána OSN. Organizátoři si od celé akce slibují ještě větší zesílení mezinárodního tlaku na korejskou vládu.

Do května 2002 se také obě organizace snažily směřovat většinu svých aktivit směrem k připravovanému fotbalovému šampionátu, k jeho organizátorům, sponzorům a fanouškům. Výsledky se zdály před zahájením slibné. FIFA se oficálně vyjádřila pro důsledné dodržování zákonů v oblasti jedení psů a koček, vláda se po jednání s KAPS/IAKA vyjádřila ve smyslu snah o zlepšení celé situace. Faktickým výsledkem ovšem bylo pouze "uklizení" těchto obyčejů před zraky tisíce turistů, kteří se na šamponát sjeli. Aktuálně se situace vyvíjí stejně jako před šampionátem....tedy nijak. Vláda dál neřeší nedodržování zákona, který sama vydala.

Zákonodárství

Ano, zákonodárství proti jedení psů a vaření koček zaživa v Jižní Koreji existuje již delší dobu. Zákon o ochraně zvířat byl přijat v roce 1991. Zakazuje týrání zvířat a nikde se v něm neuvádějí tyto druhy počínání jako vyjímka. Obsahuje dále také podmínky správného zacházení se zvířaty i sankce při nedodržování. Ministerstvo zdravotnictví navíc už v roce 1984 vymezuje jedení psů jako "...nechutný způsob obživy, který není určen pro lidi....".

Proč vlastně psi a kočky?

KOČKY: Na rozdíl od psů nikdy nezískaly statut domácích mazlíčků , a proto je také ochrana koček v Koreji tak komplikovanou snahou. Mezi Korejci se kočkám neřekne jinak než různými slovními spojeními vyjadřujícími nadávky. Lidé věří mýtům, že kočky jsou ďáblové, a že napadají lidi. Novinové články vládních tiskovin propagují výzvy k co nejmasovější likvidaci koček a jako argumenty uvádí zodpovědnost koček za vymírání ohrožených druhů. Nezmiňují však už nechvalně známý fakt, že za vymírání ohrožených korejských živočichů může spíše korejská vášeň v "léčení čehokoliv" toniky z jakýchkoliv živočichů, tedy i z těch chráněných.. A snad i vzhledem k tomu, že dnes je v Jižní Koreji činný mezinárodní monitoring ohrožené fauny a flóry, přesouvá se v posledních letech pozornost prodejců těchto "přírodních medicín" na zvířata běžná a snadno dostupná. Těmi kočky a psi bezesporu v dnešní Koreji jsou.

A jak probíhá celý proces výroby kočičího tonika? Koyangi soju, jak je výsledný produkt nazýván, začíná vhozením živé kočky do vroucí vody velkých tlakových hrnců. Kočka je za hrozného křiku potápěna tak dlouho, než konečně zemře. Vaří se dál s bylinami, kořením a jinými přísadami. Věří se, že koyangi soju zázračně léčí široké spektrum onemocnění od artritidy až po neuralgii. Tonikum je ovšem nutno pít několik měsíců, pro dosažení maximálního účinku....a maximálních tržeb.

Nutno ještě dodat, že v Koreji je připravován ještě jeden druh tonika podobným způsobem, totiž tonikum z černých koz.

PSI: I když je pravdou, že mnoho psů, kteří se na trzích či v restauracích objeví je pochytáno či ukradeno majitelům (!), je velká většina speciálně pro tyto účely odchována. A to buď po několika kusech u lidí, kteří si takto přivydělávají a nebo po stovkách na farmách, které jsou pro své majitele zdrojem velkých příjmů.

I pro psy v Jižní Koreji platí, že velká většina lidí věří různým mýtům a pověrám. Nejznámějšími jsou:

- Pouze čistokrevní psi si zasluhují péči a lásku: Ostatní plemena svým majitelům "slouží" pouze jako hlídací psi, mnohdy přivázani celý život na krátkém řetězu, často po pár letech snědeni.

Říká se, že Korejci chtějí v životě jen to, co je perfektní a výborné. (Snad i odtud prý pramení jejich všeobecný odpor k adopci dětí.)

- Malí psi jsou chytřejší než psi velcí.

- Převážení psů v dopravních prostředcích přináší smůlu.

- Vlastní-li člověk psa déle než 7 let, zdivočí jako vlk.

- Jedení psího masa zvyšuje sexuální potenci.

K poslednímu bodu nutno poznamenat, že některé porce psího masa opravdu mohou na potenci působit. Není to však ale způsobeno psím masem samotným, ale steroidy, testosteronem či jinými hormony, které jsou do těchto porcí v některých restaruacích přidávány. Známá je např. aféra, ke které došlo v roce 1992, kdy bylo diskvalifikováno několik olympijských atletů pro pozitivní testy na steroidy. Bylo prokázáno, že tyto látky pocházely z psího masa podávaného v několika restauracích v Soulu.

Všeobecně se také ma za to, že pes či kočka by měli před smrtí co nejvíce trpět, aby se kvalita masa pozvedla. Z tohoto důvodu je tedy běžné tato zvířata před smrtí týrat mnohahodinovým (i několikadenním) bitím, kopáním, věšením na strom. Samotné zabíjení se pak provádí nejčastěji uškrcením, ubitím kladivem či holí, elektrickým proudem.

Jak pomoci?

Jak bylo zmíněno výše, IAKA a KAPS se již dlouhou dobu snaží přimět korejskou vládu k přijetí funkčních opatření zajišťujících dodržování zákonů v oblasti ochrany psů a koček. Činí tak jednak přímými protestními akcemi a jednáními s vládními činiteli přímo v Jižní Koreji, jednak formou mezinárodní petiční kampaně (viz výše). S touto petiční akcí je ale také spojeno úsilí o zviditelnění korejské problematiky po celém světě. Na našich stránkách se můžete tedy setkat i s pozvánkami na výstavy fotografií a promítání filmových dokumentů týkajících se týrání korejských zvířat.

POZNÁMKA K TÉMATU

Konzumace psů není "výsadou" pouze některých asijských národů. Také u nás ve Střední Evropě jsou zabíjeni psi za účelem získání jejich masa a sádla. Tento trend není možná tak široce rozšířený jako v Jižní Koreji, ale bezpochyby existuje. V souvislosti s epidemií trichinelózy na Slovensku byl například v roce 1998 zaznamenán případ, kdy 336 občanů z obce Valaská u Brezna onemocnělo výše uvedenou chorobou po konzumaci klobás, které byly připraveny z infikovaného psího masa. Tento případ není bohužel vůbec vyjímečný.

Testování výrobků na zvířatech

Ve světě se čím dál víc testují výrobky na zvířatech.Ale nikoho už nezajímá že tím zvířata trpí.Aby otestovaly šampon nakapou ho králíkům do očí.Proto jsem se rozhodla že udělám petici a pokusím se tomuto jednání zabránit.Nebo když už se mi to nepovede peticí tak chci aspoň promluvit k vám,aby jste si nekupovaly výrobky na zvířatech testované!

Pět měsíců byl v laboratoři Covance v Münsteru v Německu inkognito zaměstnán novinář s krycím jménem „Marcus“ z organizace R&D (Recherche u. Dokumentation) Německo. Výsledkem je materiál prokazatelně svědčící o každodenním mučení zvířat v této laboratoři. Opice s těžkými poruchami chování v malých klecích, surové a zesměšňující zacházení se zvířaty, například když personál tančí s opicemi jako s panenkami do rytmu diskotékové hudby, bití a nadávání, když se zvířata brání násilnému krmení nebo odběrům krve apod. Součástí tohoto článku je kompletní souhrn fotografií, jejichž veřejné publikování (včetně videa) bylo na základě soudního nařízení zakázáno ve Švýcarsku, Anglii a Německu pod hrozbou pokuty 250 000 EUR. Celá infiltrace se děla pod patronátem BUAV (British Union for the Abolition of Vivisection). V této době běží už několikáté soudní řízení, webové stránky „Marcuse“ www.tierbildarchiv.de byly zablokovány (k 14. 4. 2004 běží, ale fotografie je i nadále na základě soudního příkazu zakázáno publikovat), stejně i stránky některých jiných organizací, které materiály zveřejnily.

Covance patří mezi největší vivisekční firmy na světě. Působí v 18 státech, zaměstnává více jak 6 500 zaměstnanců/kyň a její zisk v roce 2003 byl 940 miliónů dolarů. Covance o sobě mluví jako o největším „chovateli“ psů pro experimentální účely, laboratoř v Münsteru s počtem 2 000 držených opic patří k největším v Evropě. Covance má v zásobě i vlastní psí rasu „Mini-Mongrelä“, stejně i králičí „Elite New Zealand White“ nebo myší „MutaäMouse“. V ČR žádnou laboratoř nemá, ale mezi její zákazníky působící na tuzemském trhu patří např. Novartis, Ciba Geigy, Hoffman-La Roche/Roche Pharma, Helsinn Healthcare, Neurim Pharmaceuticals, Schneider Europa, L‘Oréal, Bayer, Hoechst, Dupont, Unilever, Johnson&Johnson, Monsanto, Glaxo Wellcome / GlaxoSmithKline, BASF, Chanelle.

Po odvysílání záběrů z Münsteru v pořadu „Frontal 21“ na ZDF se po Německu strhla vlna protestů a demonstrací, ministryně životního prostředí Bärbel Höhn začala podnikat kroky k odebrání povolení k držení laboratorních zvířat v laboratoři v Münsteru a společně s BUAV a některými jinými organizacemi podala trestní oznámení na Covance. Odpovědí Covance jsou hrozby trestním stíháním a finančními sankcemi do výše 250 000 EUR za prezentaci materiálů usvědčujících je z toho, že jejich svatozář (po přečtení textů na webových stránkách je jasné, že jsou svatí/é až přesvatí/é) je mírně řečeno pokakaná. Ve vztahu k fotografiím a videu z Covance působí více než děsivě i obhajoba firmy, že „filmové nahrávky ukazují každodenní situace, jaké se odehrávají v libovolné laboratoři“.

Jane Goodall, bioložka a známá spisovatelka se přidala ke kampani proti Covance a prohlásila: „Videofilm, kde je vidět, jak se s těmito bezmocnými zvířaty zachází, tato brutalita, bezcitnost, žertovné trhání, vtipkování a smích, zcela bez jakéhokoliv respektu, jako by nakládali s věcmi, jako s věcmi bez života, to vše mě těžce šokovalo. Příšerně mě to rozzuřilo a něco se musí proti tomuto udělat. Nevím, zda lidé, kteří rozhodují, zda něco takového může být povoleno nebo ne, se mohou na tento film podívat, aniž by řekli – musíme to bezpodmínečně ihned zastavit.“

A jakým způsobem mučí Covance opice? Nabízíme Vám malý přehled zachycený ve filmu a až v regálech obchodů uvidíte produkty firem podporujících tyto krutosti, vzpomeňte si a, prosím, nekupujte je.

|| NÁSILNÉ KRMENÍ
Pro tuto vysoce zatěžující metodu podávání testovaných látek jsou opicím svázány ruce za zády. Pevně uchopeným, natlačeným na koleno pečovatele/ky, se jim otevřou ústa a zavede se hadička do žaludku. Opice se marně pokoušejí uniknout před brutální procedurou – hází sebou, svíjejí se a svá ústa drží tak dlouho jak jen to je možné křečovitě sevřená.

|| ODBĚRY KRVE
Někteří ze zaměstnanců COVANCE nejsou schopni provést odběr krve hned na první pokus. Tak se stávají odběry krve pro zvířata vleklým mučením.

|| INFUZE
K aplikaci testovaných látek do krevního řečiště se opice fixují do takzvaných „opičích židlí“. Toto zařízení je jako druh pranýře, kolem krku uzavřené deskou z plexiskla. Připoutané na rukách a nohách, musí až půl hodiny, včetně těhotných samic, na této židli vytrvat

|| ODBĚR MÍŠNÍ TEKUTINY
Umrtveným a na kovovém podstavci provazy přivázaným opicím se zapíchne v oblasti beder jehla do páteře. Následovně se zvířata k probuzení položí jednoduše na holou, drátěnou podlahu svého vězení.

|| ODBĚR SPERMATU
Narkotizované opice se drží hlavou dolů. S pomocí elektrošoku se vyprovokuje ejakulace.

|| ODBĚRY MLÉKA
Opičí matky se pro tuto proceduru oddělí na několik hodin od svých mláďat – pro oba neuvěřitelná stresová situace. Mláďata dostanou malířské role jako „náhradní matku“.


|| VNITŘNÍ VYŠETŘENÍ
Narkotizované opice se zavěsí střemhlav. Prostřednictvím řezu skrz břicho se s pomocí endoskopu vyšetřují vnitřní orgány.

|| „PÉČE“ PO ZÁSAZÍCH
Po operacích, odběru míšní tekutiny, semene nebo dalších zásazích vyžadujících narkózu, se zvířata ještě v bezvědomí jednoduše přinesou do studené, kovové, drátěné klece. Filmové nahrávky ukazují opice, které ve fázi probírání potácivě padají na tvrdé kovové dno. Žádná známka péče po operaci.

|| USMRCOVÁNÍ
Usmrcování opic se provádí vykrvácením. Umrtveným zvířatům se přeříznou velké tepny na krku a nohách. Přitom se drží ve výšce tak, aby mohla vytéct krev. Po vyšetření se mrtvá zvířata vyhodí do odpadu.

INFORMACE
O TRANSPORTECH KONÍ

Každým rokem je z Polska vyvezeno asi 30 000 koní do Itálie na jatka. Hladoví, žízniví a vyděšení jedou až pět dní. Jejich cesta představuje jeden z nejkrutějších a nejmáně kontrolovaných způsobů transportu živých zvířat.

Utrpení koní
Polsko je největším vývozcem koní na maso. 90% z nich je transportováno do Itálie, zbytek do Francie a Belgie. Koně podstupují velmi dlouhá cesty trvající až 95 hodin a vedoucí přes 6 zemí. Mezi nimi je taká česká republika. Evropská organizace na ochranu zvířat monitorovaly tyto transporty a zdokumentovali neuvěřitelná utrpení koní a porušování mnoha předpisů. Koně jsou natlačeni těsně na sebe, jsou používány nevhodná a zastaralá kamiony, přestávky určená k napájení, krmení a odpočinku jsou buï naprosto ignorovány nebo hrubě podceňovány.

Některá zvířata stráví celou cestu bez odpočinku, vody a krmení. řidičům je přikázáno koně nenapájet, protože konzumenti chtějí "nenasáklá maso". Vědecká důkazy dokládají, že pouhých 24 hodin cesty při zajištění dobrých podmínek představuje i pro zdraváho koně velký problám. Koně jsou navíc často nemocní nebo staří a podmínky rozhodně nejsou optimální. Mezi nejčastější zdravotní problámy, kterými koně na cestě trpí, patří zápal plic, plicní infekce, salmonela, zvýšená činnost srdce a žaludeční vředy. Mnoho koní během transportu ztratí rovnováhu a spadnou. Pak mohou jen stěží vstát a jsou tak pošlapáváni a zraňováni stojícími koňmi. Zkolabovaní koně jsou na zastávkách vytaženi z kamionu nebo jsou donucováni k tomu, aby se postavili na nohy. To zahrnuje kopání, bití či použití elektřiny. Na jatkách je s koňmi opět brutálně zacházelo. Velmi často nedochází k omráčení nebo je prováděno neprofesionálně. Někdy jsou taká zvířata porážena před očima ostatních koní, čím je porušován polský zákon.

Cesta
Již na česko-polských hranicích v českám Těšíně jsou koně v žalostnám stavu, nemocní, zranění, v šoku a stresu. Z česká republiky jsou koně vezeni přes Slovensko, Maïarsko a Slovinsko. Tato velmi dlouhá cesta je vybrána ve snaze vyhnout se rakouským hranicím, kde byly zavedeny přísná kontroly znemožňující průjezd takto týraných koní. Po dosažení slovinsko-italských hranic je většina koní v naprostám vyčerpání, někteří jsou již mrtví. Na mnoho z nich ještě čeká dlouhá cesta na jih na Bari či trajektem na Sardinii.

Odkud koně pocházejí?
Většina koní je prodávána drobnými zemědělci, pro která přestali být koně lukrativní - kvůli stáří nebo nemoci. Někteří koně jsou závodní a malá část se chová speciálně na maso.

Proč?
Italští konzumenti požadují čerstvá koňská maso, polští koně jsou relativně levní a polská zákony není těžká obcházet. Nenasytná poptávka Italů má devastující účinky na celoevropskou populaci koní. Jen v Polsku se díky obchodu s koňským masem zredukoval počet koní z milionu na současných 500 000.

Zákon
Při dodržování platných polských zákonů by mohl být tento obchod okamžitě ukončen. Tyto zákony jsou ale naprosto ignorovány. To potvrzuje i Nejvyšší kontrolní úřad Polska, který taká přiznává, že potvrzení o způsobilosti koní k přepravě jsou u velká část přepravců falšovány a při transportech často dochází k porušování práv zvířat. Polská vláda ale transporty nadále toleruje, protože jsou významným zdrojem peněz do státní pokladny.

Mezinárodní kampaň Viva!Britsko-polská organizace Viva! iniciovala kampaň naláhající na vládu Polska, aby ukončila krutý obchod s koňmi. Kampaň postupně našla podporu v dalších zemích Evropy.Snaha Svobody zvířat
Prostřednictvím CEA (Czechs and English for Animals) se Svoboda zvířat v r.2003 připojila k mezinárodní kampani za zrušení transportů živých koní a převzala organizaci česká verze PETICE CESTA NA SMRT.

CEA táž iniciovala petici pro českou vládu, aby česká vláda nesouhlasila s projížděním koní přes naše území a aby zastavila obchod s jatečními koňmi taká v tuzemsku a vývozy do zahraničí

Po podepsání zašlete na naši adresu: Svoboda zvířat Praha, Barbora Večlová, Pod Vrchem 2994,

276 01 Mělník

V případě jakýchkoli dotazů kontaktujte veclova@svobodazvirat.cz, tel. 604 533 776

Další informace
Všechno podstatná o největším evropskám obchodu s jatečními koňmi  

www.viva.org.uk, info@viva.org.uk

Doufáme, že společně s vámi se nám podaří tyto krutá transporty zastavit.
Děkujeme za jakoukoli pomoc!

AKTUALITY

Článek Transporty a EU

Útulek pro koně potřebuje nutně Vaši pomoc!!

Útulek pro opuštěné koně v Topolanech u Vyškova o. s. Zachraňte koně nutně potřebuje pomoc. Jeho finanční situace je taková, že hrozí nejen zánik útulku, ale i nedostatek potřebné péče o zvířata, která v útulku nyní jsou. Před nedávnem o útulku natáčela Česká televize pořad Chcete mě?, ale bohužel s minimální odezvou.

Můžete-li, přispějte prosím na záchranu koní. Pomoci můžete buď finančně nebo poskytnutím krmiva (ječmen, oves, seno).

Č.ú. 164676365/0600

OSZK, Topolany 11, 682 01 Vyškov, tel: 517 362 022, fax:517 361 040
Mail: zachrante-kone@volny.cz
stránky: http://www.volny.cz/zachrante-kone/

DEKLARACE EVROPSKÉHO PARLAMENTU
Pět členů Evropského parlamentu předložilo v dubnu 2005 písemnou deklaraci, která žádá Evropskou komisi a Radu EU o naprosté a trvalé zrušení subvencování exportu živých zvířat na Blízký východ. Členové Evropského parlamentu měli možnost tuto deklaraci podepsat do 11. července 2005, avšak již před tímto termínem bylo jasné, že většina parlamentářů tuto deklaraci hodlá podpořit. Poslanci Evropského parlamentu ve své deklaraci uvádějí fakt, že do zemí třetího světa (zejména do Libanonu a Egypta) je z EU ročně vyváženo okolo 200 000 kusů živého hovězího dobytka. Tyto transporty trvají velice často více než deset dní a způsobují zvířatům nesmírné utrpení. EU transporty smrti na Blízký východ každoročně podporuje částkou 60 milionů Eur z peněz daňových poplatníků.

Podle materiálů oraganizace Vier Pfoten zpracovala paní Mgr. Hana Langley

Nové plakáty

K tématu transportů koní jsme vydali nové plakáty velikosti A2. Budeme rádi, pomůžete-li nám s jejich distribucí.
V případě zájmu pište na adresu veclova@svobodazvirat.cz

Nove pohledy pro politiky!
Vydali jsme protestni pohledy, které můžete zaslat českému ministru zemědělství a polskému předsedovi vlády.

Piste si o ně na veclova@svobodazvirat.cz

Text pohledu pro českého ministra zemědělství ke stažení

Text pohledu pro polskou vládu ke stažení

Počet podpisů na začátku července 2005:
polská petice- 21 800 podpisů
(+ předaných 26 000)

česká petice - 4 800
(+ předaných 23 000) podpisů


PROSBA O POMOC

PENZION REGALIA, útulek pro koně, je určen pro všechny koně, kteři by zbytečně skončili na jatkách. Během svá existence se majitelům podařilo zachránit již vice než 80 koní. Pro příznivce útulku je vydáván zpravodaj a propagačni materiály. (v současná době pohlednice koní z útulku). Výtěžek jde na provoz útulku. Každý, kdo chce poznat útulek osobně, je srdečně vítán; zájemci se mohou učit nejen jízdě na koni, ale i poznat koně. Vítaná je jakákoliv pomoc (finanční či materiální.) Sponzorům je nabízena možnost reklamy jejich firmy na propagačnich materiálech či jejich zviditelněni pri účasti koní na závodech.

Czech Hippos Club, PENZION REGALIA, Lenka a Miroslav Sodomkovi, 364 63 Otročín č p. 16, tel: 353 394 422 c.u. CSOB a.s. 107704892/0300 http://mujweb.cz/www/regalia

Útulek Regalia se v současné době nachází ve značné finanční tísni a prosí Vás tímto o pomoc. Největší přetrvávající problémy mají s přepravou koní. Shání někoho, kdo by jim poskytl přepravu zdarma nebo půjčil vozík na přepravu koní. Prosím, pokud můžete, přispějte jednorázovou částkou.
Č.ú. ČSOB a.s. 107704892/0300

Útulek pro lichokopytníky přijímá zvířata (koně) týraná, nechtěná, na dožití atd. tel: 517362022 fax: 517361040, záz: 517361030
zachrante-kone@volny.cz, www.volny.cz/zachrante-kone
Hledáme sponzory na krytí provozu.

Koně v Novosedlech - v jihočeských Novosedlech u Zlivi pečují o koně, které jejich původní chovatelé „vyřadili“ do nezájmu a utrpení; čekalo je utracení.

V České republice se nejvíce mluví o přepravě koní. Tato zvířata ale nejsou jediná, která jsou převážena naprosto zbytečně tisíce kilometrů. Jsou to i miliony ostatních, tzv. hospodářských zvířat – telat, krav, prasat, ovcí, drůbeže, atd.

Hlavní problémy jsou u všech transportů podobné – nedodržování předpisů - absence předepsaných přestávek, kontrol, nedostatek vody a potravy, zranění zvířat, špatné zacházení se zvířaty během cesty (bití, elektrické tyče, ...), používání zastaralých kamionů, jejich přeplňování atd. Musíme si ale uvědomit, že nám nejde o to zlepšovat podmínky, v kterých jsou zvířata přepravována. Cílem je zcela zrušit tyto transporty.

I kdyby se zvířata přepravovala v dobrých podmínkách (což se neděje), přesto by pro ně byla několikadenní-týdenní cesta v kamionu či na lodi zbytečným utrpením.

V EU je přebytek masa. Místo toho, aby logicky klesl počet chovaných zvířat, EU se zvířat zbavuje tak, že z peněz daňových poplatníků subvencuje prodej a transport zvířat do zemí, kde je o ně zájem nebo je tam levná pracovní síla na jatkách či v masokombinátech.

Už několik let tlačí veřejnost na vedení EU, aby byly zrušeny dotace pro tyto transporty. Dosavadní snahy vedly jen k omezení doby přepravy (s přestávkami po stanoveném čase však může cesta trvat libovolně dlouho, cesta se tak vlastně fakticky ještě prodlužuje) a ke drobným změnám podmínek přepravy. O tom, že EU do budoucna nepočítá s ukončením mezinárodních transportů, svědčí i fakt, že jsou v Itálii stavěna obří jatka připravená „zpracovávat“ zvířata z celé Evropy.

To, že jsou zvířata živé bytosti schopné pociťovat bolest a utrpení, jakoby nikdo nevěděl. Jakoby v 21. století naše „vyspělá civilizace“ ve vztahu ke zvířatům zůstala stát uprostřed středověku.

Jatka - zabíjení na běžícím páse

(31.12.2003)

Každoročně lidé sní několik milionů tun hovězího a vepřového masa, tisíce tun kuřat. Toto je obrovská kopa masa. 20 milionů prasat, 2 miliony kusů hovězího dobytka a 300.000 telat musí každý rok zemřít. Zvířata se zabíjí pod velkým časovým tlakem, nepočítá se počet zabitých zvířat za hodinu, nýbrž počet zabití za hodinu. Zabíjení jako na běžícím páse. Týrání zvířat je v jatkách na denním pořádku. Zákon na ochranu zvířat, který zakazuje jejich zbytečné trápení, se v praxi ukazuje jako neúčinný.

Zabíjení prasat 

Ráno, šest hodin na jatkách: Sotva hodinu se zabíjí. 120 prasat doposud, každých třicet sekund zemře jedno prase. Něco okolo čtyř set prasat sedí nebo leží na podlaze a čeká na smrt. Některá těžce dýchají, jiná leží vyčerpáním. Některá pojdou ještě dříve, než se dostanou řezníkům pod ruku. Nic neobyčejného. Statisíce prasat jsou chována v tmavých chlévech a po třech měsících jsou transportována za velkého stresu na jatka, takže není se čemu divit, když jim selže srdce.

Prasata přichází jednotlivě anebo skupinově. Protože jsou mimořádně stresovaná zápachem krve, hlukem strojů, snaží se často utíkat, či se vzpírají. Proto jim řezníci uštědřují kopance, či rány holemi, aby zvířata mohla být dopravena až na místo popravy.

Umrtvování elektrickými kleštěmi

Prasata se nejdříve umrtvují elektrickým výbojem. Na jatkách se k tomu používajíspeciální kleště. Tyto kleště se pokládají na krk prasat. Když elektrický výboj projde jeho tělem, zvíře zůstane ve strnulém stavu.

Takto zvíře zůstává zhruba 30 sekund. Během tohoto času musí být zabito. Je pověšeno za nohu hlavou dole. Další pracovník na jatkách mu rozřízne krk. Zvíře umírá tak, že vykrvácí. Ostatní prasata toto vše vidí. Můžeme se jen dohadovat, zda chápou, co se děje, jedno je však jisté. Jejich strach je vidět. Zvířata často zpanikaří a opět musí přijít na řadu kopance a rány holí. Protože se umrtvování děje ve velkém spěchu a časové tísni, jsou občas kleště přiloženy na tělo prasete příliš krátce, či na špatné místo. Zvířata potom, když jsou zavěšena za nohy, krkem dolů, se probírají s hlubokými řeznými ranami v krku, škubají sebou a křičí bolestí.

Napětí v kleštích se pohybuje mezi 70–90 volty a kleště musí být drženy skutečně 30–40 sekund na krku zvířete, aby bylo bezpečně omráčeno. Praxe však vypadá jinak. Během velkého spěchu se na toto nebere ohled.

Vysoké elektrické napětí: 700 prasat za hodinu 

Trend racionalizace vedl již v 70 letech k vývoji plně automatizovaných omračovacích zařízení. Tyto jsou však velmi drahé a velmi vzácné. Zvířata jsou umístěna na běžící pás a jsou umrtveny pomocí přidržení jejich hlavy mezi dvěma elektrodami pod napětím 500 voltů.

Takto automatizovaný provoz je schopen umrtvit 700 prasat za hodinu. Ovšem často nastávají poruchy při takové automatizaci, takže se stává, že občas selže napětí, či se prase jednoduše nedostane pod elektrický výboj. Na konci běžícího pásu je pak pověšeno za nohu při plném vědomí.

Udušení v plynové komoře

Tuto proceduru praktikuje pouze málo jatek. Při této metodě jsou zvířata vystavena účinkům CO2 plynu. Někteří kritikové této metody poukazují na velké utrpení zvířat při dušení.

Podřezávání je ruční práce

Snaha o to, usmrtit co nejvíce zvířat v co nejmenším čase není nové. Již v roce1870 bylo poprvé pověšeno prase za nohy na běžící pás, aby mohlo být podřezáno a vykucháno. Toto se stalo ve státě Cincinnati/USA, kdy byl běžící pás poprvé použit.

Na rozdíl od umrtvení se ještě nepřišlo na to, jak zautomatizovat zabíjení. Podřezávání zvířat zůstává na každých jatkách ruční prací a je záleží pouze na zručnosti a svědomitostí řezníků. Dle zákona zde nesmí řezníci tuto práci vykonávat stále. Čas jsou peníze. Zkuste se zeptat řezníka na jatkách na toto: "Myslíte, že zvíře nic necítí?". Ukazuje na prase, kterému právě uříznul nohy a lakonicky odvětí: "Svině ještě něco cítí, musím pokračovat..." a řeže dále.

Ptali jsme se, zda-li se někdy ve spěchu zapomene podříznout prase. "Ano, někdy se to stává", odpovídá řezník. Pokud se toto stane zvířeti, potom se zaživa utopí ve spařovací lázni. Od 5 do 9 je toto typický obrázek z jatek. 500 prasat již visí v chladící místnosti. Muži od krve mají přestávku na svačinu. Sedí ve své šatně, od krve, a svačí své obložené chleby. Maji 20 minut přestávku. Po této následuje další zabíjení. Jako další přichází na řadu hovězí dobytek a telata.

Po prasatech: hovězí dobytek a telata 

Zvířata přichází na jatka často na pokraji svých sil a vysílená po dlouhé cestě. Mají za sebou dlouhou cestu, plnou utrpení. Jatka často nakupují zvířata ze vzdálených míst, aby zaplnila svoji kapacitu. Z nákladního auta se žene dobytek skrze vykládací rampu na jatka. Jedna kráva vychází na rampu a nešťastně si poraní nohu. Je omráčena a pomocí zdvižného vozíku odvezena na jatka.

Po vyložení jsou zvířata naháněna na jatka. Ty se vzpírají, proto jsou jim uštědřovány rány do obzvláště citlivých míst, jako jsou oči, či nos. Potom jsou zvířata nahnána to tzv. omračovacích boxů. Nahoře stojí pracovníci, kteří zvířata omračují pomocí speciálních nástrojů.¨

Zvířata se umrtvují vstřelením kovového kolíku do mozku. Je jasné že pracovníci musí mířit velice přesně, protože zvíře má na vrcholu své hlavy slabší lebku. Pokud je toto provedeno precizně, je tento způsob akceptovatelný, ovšem není zcela bez utrpení.

Zvíře je posléze zavěšeno, stejně jako prase, hlavou dolů a umírá vykrvácením. Pokud pracovník ve velkém spěchu neprovede toto omráčení dobře, zvíře se často probírá a někdy toto musí být i čtyřikrát opakováno.

Ovce a hovězí dobytek: zabíjení bez omráčení 

Ovce 

Zabíjení pomocí tohoto způsobu se děje bez předchozího umrtvení. Tyto metody praktikují zejména Mohamedáni a Židé. Takovéto zabíjení lze považovat za týrání zvířat.

Jak zabíjí Mohamedáni a Židé (při příležitosti oslav svých svátků)

Tři muži povalí ovci na zem a klečí na ní. Řezník musí najít na krku zvířete hrdlo. Potom musí rychle, dobře a precizně proříznout hrdlo. Zvíře zažívá nepředstavitelné bolesti. Vstát nemůže, protože na něm klečí dva muži a třetí má nohu na krku. Začne téct potok krve. Zvíře se vzpírá a žije ještě půl minuty. A takto jich umírají spousty.

Hovězí dobytek

Zvíře je povaleno na záda. Pro zvíře toto není nic příjemného a zažívá velký strach. Posléze je mu rozříznuto hrdlo. Dle zjištění veterinářů hovězí dobytek je po tomto "zákroku" stále 25 - 30 sekund při vědomí, až do vykrvácení. Samotné rozříznutí je pro zvíře nesmírně bolestivé. Navíc, ne vždy se podaří provést proříznutí hrdla na první pokus. Tudíž se toto musí opakovat, což zvíře přivádí do obrovské agónie bolesti.

Vyžadují náboženské nauky zabíjení?

Ve Švédsku, Norsku a Novém Zélandu je takové zabíjení bez předešlého umrtvení zakázáno. Zato však v Německu se toto praktikuje. Vyznavači islámu a židovského náboženství se odvolávají na právo svobodného náboženského vyznání. V zákoně na ochranu zvířat není žádná směrnice. Nachází se však pár myšlenek v Talmudu (židovská bible) a v Koránu (islámská bible), že pokud se zabíjí zvíře pro lidskou potřebu, musí být jeho zabití učiněno všemi možnými prostředky co nejméně bolestivé. Je zarážející, že pokud se s vyznavači židovského či muslimského náboženství začne na toto téma vést diskuse, velice rychle se stočí místo tématu "zabíjení" na téma "antisemitismus", což nevede k cíli.

Také kuřata umírají na běžícím páse 

Několik milionů kusů kuřat, krůt, hus a kachen ročně zemře díky rostoucí chutí Čechů na drůbeží maso. Nikdy nebyla spotřeba drůbežího masa tak vysoká. Díky tomuto se musí čím dál tím více a rychleji produkovat kuřecí a další maso. Okolo 40.000 kusů kuřat zemře denně v drůbežářských závodech. Jen málo firem je ochotno poskytnout informace o způsobech chovu a zpracování kuřat a kvalitě takového masa. Jak řekl jeden ředitel takového závodu: "Lidi chtějí tyhle krámy žrát a ne ptát se na jejich původ…" Jeden z mnoha náklaďáků přijíždí na rampu. Veze 6.000 kuřat, po deseti v plastikových přepravkách velikosti bedny od ovoce. Jsou to trpící stvoření, která posledních 15 měsíců žila v těsných prostorách velkochovů. Jenom při nakládání na nákladní auto a během transportu viděli slunce. Po prve a naposledy v životě. Když nákladní auto dorazí, trvá to nejvýše hodinu, než je těchto 6000 kuřat po smrti. Zvířata panicky přebíhají z jedné strany přepravního boxu na druhou. Některé křídlo, či nožka se zláme. Toto však u kuřat, určených na polévku nehraje žádnou roli. Posléze jsou kuřata zavěšena za nožky na držadla krky dolů.

Nejdříve jsou zvířata omráčena - hlavičky jsou ponořeny do vody, kde je elektrický proud. Některá kuřata jsou však malá, či čilá tudíž do vody nedosáhnou, anebo se jí vyhnout a jsou při plném vědomí. Dále kuřata čekají elektrické nože, které podříznou krčky. Potom přichází na řadu rotující nože, které oddělí krk od těla. Kuřata umírají, stejně jako všechna ostatní užitková zvířata, vykrvácením. Někdy se kuře vyhne elektrickým nožům, zde potom přichází na řadu pracovník, který jej podřízne ručně. Při zabíjení několika tisíc kuřat denně je pravidlem, že některá zůstanou při dalším zpracování živá.

Technicky perfektní smrt? 

Ještě se nikdy nepodařilo průběh zabíjení perfektně zautomatizovat. Podniky se snaží co nejvíce vyloučit lidský podíl práce při zpracování kuřat. Kuřata jsou například automaticky dopravována na pohyblivý pás, ale kuřata musí být zavěšována ručně.

Nastává ovšem otázka, co je pro zvíře větším utrpením? Zda-li plně zautomatizovaný provoz, či provoz s přítomností lidí. Jedno však mají tyto dva provozy společné. Velký časový tlak a nedokonalá automatizace přináší zvířatům bezesporu utrpení.

Často se stává, že je zataven běžící pás, protože pracovníci nestíhají. Slepice potom zůstávají buď ponořené ve vodě pod elektrickým proudem, či zůstávají s rozříznutými krky a za velkých bolestí umírají. Otázkou s nevyřčenou odpovědí zůstává, zda-li je možné, aby se takovým nedokonalým způsobem dále kuřata zpracovávala. Při zabíjení na běžícím páse dochází k řadě chyb, buď zapříčených lidským faktorem, či poruchami strojů. Pro politiky, kteří mají co do činění se živočišnou výrobou je však toto téma doposud neaktuální a je třeba oživit jeho problematiku, aby se dosáhnulo humánnějšího chovu i zabíjení a to nejenom kuřat, ale i dalšího jatečního dobytka.

Data a fakta

Spotřeba drůbeže v ČR odpovídá zhruba 57 % ze 100 % celkové spotřeby masa. V posledních letech je také možno sledovat nárůst krocaního masa. Pokud toto shrneme, tak v České republice, např. v porovnání s poválečnou republikou, kdy byla spotřeba masa ročně okolo 10 kilogramů na hlavu, se dnes v ČR spotřebovává masa mnohem více, než je zdrávo. I když je možno pozorovat trend stoupající spotřeby drůbežího masa, které je doporučováno odborníky, coby zdravější, fakta hovoří jinak. I při konzumaci pouze drůbežího masa 2 x týdně stoupá riziko vzniku karcinomu střev o 30 %. A jak bezpečně dokázaly poslední studie - konzumace tzv. bílého masa podporuje zvýšené riziko zvýšeného výskytu karcinomu kůže - melanomu. (Studie v USA prokázaly přímou souvislost mnohem vyššího rizika vzniku melanomu při konzumaci bíléhoh masa, mléka, vajec a cukru - tyto potraviny se ukázaly jako startéry bujení spolu při spojení s intenzivním slunečním zářením, na rozdíl od minimálního rizika u veganů). Současná kvalita kuřecího masa je slušně řečeno mizerná. A je jedno, zda-li pochází z ČR, či ze světa. Místo toho, aby měla kuřata dostatek zrní, jsou krmena speciálními granulemi, které mimo jiné obsahují mleté kohoutky, či další slepice, které pošly při chovu.

Vysoká poptávka po kuřecím mase nutí producenty vymýšlet stále nové a nové krmné směsi, které jsou vylepšovány antibiotiky a hormony pro rychlejší růst a přibývání na váze. Slepice jsou krmeny arzenikem, aby se zabránilo případným infekcím. Tudíž naivní spotřebitel se domnívá, že konzumací kuřecího masa přispívá ke svému lepšímu zdraví. Opak je pravdou, spotřebitel do těla dostává mimo nekvalitního masa také cizorodé látky, typu hormonů, antibiotik a umělých přísad, které rozhodně nejsou bez následků na lidské zdraví. Totéž platí I o ostatních jatečních zvířatech. Nejvíce nekvalitní maso je vepřové, potom následuje hovězí a hned v závěsu kuřecí. Hormony a další cizorodé látky, případně i plísně, obsažené v nekvalitním krmivu zůstávají v mase a spotřebitel je konzumuje. Hormony mimo urychleného růstu u dětí také způsobují jejich předčasné dospívání se všemi následky. Antibiotika zvyšují rezistenci bakterií proti jejich účinkům. Mnoho lidí dnes odmítá k léčbě nemocí antibiotika, ale prakticky každý den konzumují jejich reziduální zbytky v mase, což se může v budoucnu projevit na jejich snížené odolnosti vůči novým druhům bakterií. Aféru šílených krav snad ani není potřeba připomínat. Stojí ovšem za to připomenout, že tyto krávy byly krmeny granulemi, připravených z uhynulých ovcí. A kdo přesně ví, co se používá v ČR ke krmení jatečních zvířat?

Co můžeme udělat?

Především: přestaňme mlčet. Nemůžeme přece dále potlačovat ten fakt, že pro konzumaci masa musí zemřít zvíře. Přinejmenším se musíme zajímat, jak toto zvíře zemřelo.

Každý člověk má možnost svobodně se rozhodnout po přečtení těchto materiálů svobodně se rozhodnout, zdal-li konzumaci masa omezí, či zcela vypustí.

Můžete nakupovat maso od toho řezníka, který prokazatelně zvířata zabíjí sám a tím nejméně bolestivým způsobem. Kdo může, měl by se alespoň jednou podívat, jak tento řezník zvířata zabíjí a vytvořit si vlastní úsudek.

Můžete vyzvat prostřednictvím petice, či protestních dopisů politiky, kteří mají s touto problematikou co do činění.

Personál na jatkách by měl projít pečlivým a jednotným výcvikem a dokázat své schopnosti a zodpovědnost.

Nezávislý a odborný dohled ze strany ochránců zvířat.

Převzato z: OHZ (Jatka: zabíjení na běžícím páse)


Další zdroje:
- Svoboda zvířat (Příběh hospodářského zvířete)
- OHZ (Autentická reportáž studentky veterinární medicíny ze své praxe na jatkách)
- Zvíře v tísni (galerie pravdy)

PRÁVA ZVÍŘAT

Určitě jste někdy přemýšleli o tom, zda má člověk právo zacházet se zvířaty tak, jak se mu zlíbí, právo trápit zvířata v laboratořích, zabíjet je kvůli své zábavě, módě, potravě nebo je věznit a zneužívat pro "sport". Ročně člověk zabije, umučí a utrápí pro svou potřebu či potěšení stovky milionů zvířat.

Je třeba zdůraznit, že respekt, soucit a láska ke všem formám života, je pro člověka a planetu Zemi nejcennější hodnotou. Nikdo nemůže tvrdit, že hodnota života a právo na život je u člověka s vyšší inteligencí větší, než u člověka s inteligencí menší, ale je nepochybně stejná. Je tedy zřejmé, že stejnou hodnotu života mají i ostatní bytosti na této planetě, od kterých se lišíme především inteligencí. I tyto bytosti touží po životě, svobodě, mláďatech, prožívají radost a mají své přirozené životní potřeby. I zvířata trpí, prožívají bolest, stres, když jim je ubližováno a brána svoboda či život samotný. Každý citlivý, rozumný a přemýšlivý člověk se srdcem na pravém místě dospěje k názoru, že i zvířata mají právo na život, svobodu a slušné zacházení.

Seznámíme vás na našich stránkách s tím, jak člověk zvířata zneužívá, vykořisťuje a likviduje. Chceme vás poprosit o lásku a soucit ke všem trpícím, slabým a bezbranným zvířatům. Každý člověk může změnou svých návyků velmi pomoci zmenšit utrpení na této planetě.

"Otázkou není: Jsou schopna myslet? ani: Umějí mluvit?, ale: Mohou trpět?" 

Jeremy Bentham

Filosofie práv zvířat

Pojem týkající se lidského zacházení se zvířaty. S mravním a politickým problémem zvířat se setkáváme v mnoha různých filosofických přístupech a metafysických přesvědčeních od počátků písemnictví: od řeckých mýtů, platónské a neoplatónské filosofie či judaismu a křesťanství, přes renesanční humanismus, skupiny osvícenských filosofů a racionalistů (Kant, Descartes), Jeremy Benthama a další utilitaristy devatenáctého století až k současnosti, kdy se pozornost antropologického a etického uvažování soustředí na otázky osvobození zvířat, jejich blaha, práv a ochrany.

K nejdůležitějším otázkám ohledně zvířat a jejich morálního statutu patří: Jaké je ospravedlnění nadřazenosti člověka nad ostatními tvory? Na jakých základech může člověk ospravedlnit zabíjení, pojídání, ubližování a omezování svobody pohybu nelidských bytostí? Jestliže se zvířatům nepřičítá žádný mravní význam a jsou chápána jako prostředky k dosažení cílů člověka, nenutí nás logika věci stejným způsobem snižovat morální závažnost lidí, kteří nedosahují určitých standardů rozumových schopností a autonomie, jako jsou například mentálně zaostalí, trvalí invalidé a lidé senilní? Na jakém mravním základě bráníme názor, že životy zvířat jsou podstatně méně hodnotné než životy lidí? Můžeme připisovat zvířatům "práva", a pokud ano, tedy jak? Neutvářejí zvířata utiskovanou a vykořisťovanou skupinu, a za jakých předpokladů může takový případ nastat?

Ačkoliv většina termínů ("práva", "osvobození", "útlak") v moderní debatě o lidském využívání a zneužívání zvířat by u našich předků vyvolávalo údiv, jádro úvah, obsažené ve výše uvedených otázkách, se objevovalo již dříve. Historik Plutarchos či neoplatónský filosof Porfyrios trvali na tom, že lidská dokonalost, arete, či "konání dobra", vyžaduje nepůsobit zbytečné utrpení jiným tvorům, lidským i nelidským. Na základě tohoto byli Plutarchos i Porfyrios filosofickými vegetariány, jejichž přesvědčení o morálním statutu zvířat vylučovalo jejich zabíjení a pojídání. Považovali vegetariánství za středobod celkového nazírání na svět, což objasňuje Plutarchovo pojednání "O jedení masa" ve spise "Moralia" a Porfyriův spis "O zdrženlivosti" (De abstinentia).

Racionalistická tradice, včetně jejích dvou klíčových postav, Descarta a Kanta, byla ve věci morální hodnoty zvířat odmítavá. Nejextrémnější je Descartův názor, že zvířata nemají žádné vědomí a nejsou o mnoho víc než pohyblivé stroje. Předpokladem absolutní propasti mezi duchem a hmotou a zařazením zvířat zcela do sféry hmoty jsou zvířata pro Descarta naprosto mimo hranice mravního a rozumového zájmu. Kant, který pracoval v rámci odlišného racionalistického systému, byl toho názoru, že zvířata si neuvědomují sama sebe a pouze slouží lidským záměrům. Postavením problému utrpení, citů a prožitků mimo oblast filosofického zájmu racionalisté zcela pustili z hlavy otázku, zda zvířata cítí či necítí bolest či zda vůbec mají nějaké pocity. Filosofický nezájem ale nevymazal soucit a první zákon proti týrání zvířat byl ustanoven v kolonii Massachusetts v roce 1641. Zákon zakázal "týrání nebo surovosti na zvířecích tvorech, kteří se obvykle chovají pro užitek člověka".

Navzdory rozhodnému racionalistickému odmítnutí se mnoho osvícenských humanistů o zvířata zajímalo. Od osmnáctého století se jednotliví filosofové i skupiny zainteresovaných osob spojovali dohromady, aby zmírnili extrémní utrpení zvířat. Někteří myslitelé pozdního osmnáctého a devatenáctého století vycházejíce z utilitaristického východiska, vrátili otázku zvířat zpět do oblasti etiky. Zásluhu na tom měl především Jeremy Bentham - "Otázka není, zda mohou uvažovat nebo zda mohou mluvit, ale zda mohou trpět". (Úvod do zásad morálky a legislativy, 1789) - a Henry Salt, jehož kniha Práva zvířat uvažovaná ve vztahu ke společenskému pokroku poprvé vyšla v roce 1892. Salt byl ve své při za ochranu zvířat neústupný a napadal veškerou praxi působící utrpení cítícím tvorům. Saltovo rané dílo Obhajoba vegetariánství ovlivnilo i tak významné zastánce vegetariánství, jako byli George Bernard Shaw a Gándhí. Společnosti pro ochranu zvířat se začaly objevovat v devatenáctém století. Získaly tisíce členů a ovlivnily kurs společenských změn a politické legislativy.

Dnešní výrazný růst rozmanitých hlasitých hnutí proti zvířecímu utrpení stejně jako mohutný návrat filosofické diskuse zabývající se zvířaty mají tedy důležité historické předchůdce. Současní filosofové, především Peter Singer a Tom Regan , trvají na racionálním předpokladu, že zvířata mají svá práva, která jsou pošlapávána. Spory v diskusi mezi obránci práv zvířat a jejich oponentů se týkají experimentů na zvířatech a farem továrního typu (též cirkusů, zoologických zahrad, sportů se zvířaty a myslivosti - pozn. DL). Přestože ligy proti vivisekci existují už dlouho, o využívání enormních počtů zvířat pro různé pokusy (odhaduje se kolem 60 až 100 milionů zvířat ročně jen v samotných USA) se tolik nevědělo, dokud čísla nezačali zveřejňovat obhájci práv zvířat. Také je neoddiskutovatelné, že ačkoli i dříve docházelo k individuální brutalitě na domácích zvířatech ze strany jejich vlastníků, až v poměrně nedávné době došlo k transformaci farem v dravé finanční koncerny, což znamená, že stovkám milionů zvířat zde chovaným je dnes upíráno elementární právo na prostor k pohybu.

Pozoruhodným rysem moderního hnutí za osvobození zvířat je rozsah, v jakém se spojují filosofické argumenty a praktické akce. Obránci zvířat mnohem zřetelněji než jakákoli jiná společenská či politická síla odůvodňují své akce filosofickými argumenty s plnou silou jejich morálních imperativů.