Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mumifikace

Starověcí Egypťané mumifikovali mrtvá těla těch, kteří si mohli dovolit tak pracnou a nákladnou proceduru. Je důležité připomenout, že šlo o praktiku používanou pouze královskou rodinou a bohatší třídou egyptské společnosti. Slovo, které popisuje nabalzamované a zabalené tělo, zní samozřejmě 'mumie', ale ve skutečnosti je toto pojmenování nevhodné. Pochází totiž z arabského výrazu 'mummiya' znamenajícího asfalt nebo živici a ani jeden z těchto materiálů se při egyptské mumifikaci nepoužíval. Pouze těla mumifikovaná v pozdním období (přibližně 747- 332 př.n.l.) byla často špatně nabalzamovaná, proto černala a byla křehká. Zjistilo se, že taková těla dobře hoří a tak je Egypťané (samozřejmě už ti "moderní") používali do kamen atd. jako palivo.

Přibližně v roce 450 př.n.l. zaznamenal Hérodotos poměrně nepřesný popis procesu mumifikace a z 1. století n.l. se zachovaly 2 poškozené papyry popisující závěrečné fáze procesu.

V raně dynastickém období (přibližně 3100- 2686 př.n.l.) byla mrtvá těla pevně balena do lněných pruhů namočených v pryskyřici. Jak se ukázalo, nebyl to postup úspěšný, protože obvazy sice ztvrdly ve tvaru těla, ale tělo samotné podlehlo rozkladu. Proto byly během III. dynastie vyvinuty metody konzervování samotného těla. Starověcí Egypťané si uvědomili, že jestliže chtějí tělo zachovat, musí ho současně dehydratovat uvnitř i vně, a aby to udělali efektivně, museli odstranit vnitřní orgány. Až do této doby pohřbívali Egypťané své zemřelé ve skrčené zárodeční poloze. Časem však zjistili, že se snáze dostanou k vnitřním orgánům, když je tělo natažené, a proto začali mrtvé pohřbívat v této poloze.

Nejstarší zachovaná mumie se datuje do doby V. dynastie (asi 2400 př.n.l.), ale víme, že Egypťané odstraňovali vnitřní orgány, balzamovali je a pohřbívali je odděleně přinejmenším od doby IV. dynastie. Vnitřní orgány královny Hetepheres, matky Chufua byly totiž nalezeny ve skříňce na kanopy.

 

Očišťování těla

Aby byl celý proces proveden úspěšně, muselo se postupovat následujícím způsobem.

Tělo bylo přemístěno na "Místo očišťování" (ibu). To se pravděpodobně nacházelo na západním břehu Nilu, který byl spojen se západem slunce, a titíž byl i místem mrtvých. Kvůli snadnějšímu přístupu ke kvalitnímu zdroji vody lezělo zřejmě "Místo očišťování" blízko řeky. Vzhledem k povaze rituálu se nepochybně také nacházelo co nejdále od obydlených míst.

Počáteční omývání nahé mrtvoly mělo jak rituální, tak i praktický význam. Tělo bylo umyto stejně, jako se každé ráno umývala socha boha v chrámu a stejně, jako se každé ráno za úsvitu, před znovuzrozením, smáčel bůh slunce Re ve vodách Nun. Omývání bylo provedeno v roztoku uhličitanu sodného, což mohlo napomoci první fázi konzervace. Natron je sůl kterou starověcí Egypťané nacházeli ve formě krystalků na okrajích jezer ve Wadí Natrún, 65 km severozpadně od dnešní Káhiry. Natron byl obzvláště užitečný při balzamovacím procesu, protože je to mírné antiseptikum a také efektivní dehydratační prvek (absorbuje vodu, a tak vysušuje tělo, které si však přitom zanechává pružnost).

 

Faraoni:

 

TUTANCHAMON

Tento faraón nastoupil na trůn díky Nefertiti v jedenácti letech, kdy se oženil s její dcerou a vdovou po Achnatonovi. Původně se jmenoval Tutanchaton, ale nechal se přejmenovat. Oženil se s třetí Achatonovou dcerou a zároveň jeho vdovou Anchesenamon. Tutanchamon (tut - znovu, anch - oživení, Amon - Amona) přijal v roce svého nástupu na trůn prenomen Nebcheprure. Obnovil víru ve staré bohy. Jejich chrámy nechával opravit a znovu otevřít. Přestěhoval se do Vesetského města, který se stalo opět hlavním městem Egypta. Veřejně se egyptskému lidu omluvil za Achnatonovo kult Amona. Není známo, zda to udělal dobrovolně, nebo s přinucením. O jeho dětech, jestli nějaké měl, není nic známo.Ve skutečnosti za něho rozhodoval a stát řídil velekněz Aje. Tutanchamon byl pohřben v Údolí králů a jeho malá hrobka byla zavalena sutí při stavbě hrobky jiného faraóna. Díky tomu se jeho hrobka zachovala téměř nedotčená, zatímco hrobky jiných králů byly vyloupeny. Po téměř 3000 letech, v roce 1922, ji objevil britský archeolog Howard Carter. Byla naplněna poklady, díky kterým se stal mladý faraón nejslavnějším z dřívějších Egypťanů a faraónů. Dominantní je Tutanchamonova sbírka hraček a jeho pohřební maska. Zlatá maska váží kolem 1 tuny, pohřební místo neslo název Zlaty dům. Kvůli barvě zlata ho měli za boha Re. Zlato v té době bylo normální jako prach. Na Tutanchamonově mumii bylo nalezeno 143 amuletů, převážně zlatých. Podle určitých důkazů a teorií byl vzdáleně spřízněn z Nefertiti.