MUSTANG
Původ zdivočelého amerického koně je velmi složitý. Základem byli španělští koně, jako ušlechtilé typy andaluských a orientálních koní, tak i španělští poníci a jejich kříženci. Uprchlí nebo opuštění španělští koně vytvořili na pláních na jihozápadě USA obrovská stáda. S přibývajícími osadníky přicházeli i koně anglického, francouzského a severského původu a v některých oblastech značně ovlivňovali ráz mustangů. Čistý španělský typ se pomalu vytrácel. Na počátku 20. století žilo v USA přes milion zdivočelých koní. Byli soustavně a surově vybíjeni. V 70. letech musely úřady přistoupit k jejich ochraně. Mustang španělského typu je statný kůň, vysoký 135 až 152 cm. Mívá dlouhou, výraznou, někdy i těžkou hlavu, bohatou hřívu a ocas a nápadně pohyblivé uši. Kohoutek je málo výrazný, hřbet spíš rovný, ocas nízko nasazený. Kůň má silné svalstvo, pevné suché nohy a velmi odolná, tvrdá kopyta, nepotřebují podkovy. Zbarvení je neobyčejně proměnlivé, často s archaickými znaky, např. s úhořím pruhem, zebrování noh, zvlněnou hřívou nebo skvrnami. Typická je neobyčejná houževnatost, tvrdost a vytrvalost, obratnost při pohybu v nejtěžším terénu, skromnost a otužilost. Povahově jsou mustangové nevyrovnaní. Z některých vychovali indiáni koně neobyčejně ochotné, učenlivé a doslova přítulné, jiní jsou nezkrotní. Hřebci nazývaní bronco jsou nezdolní bojovníci a používají se při rodeu. Mustang se stal předkem mnoha typů koní indiánských i amerických, hlavně honáckých plemen. Dnes se považuje za národní památku.
HAFLING
Jméno dostal tento pohledný a všestranný pracovní koník podle vesnice Hafflingen v Ötztalských Alpách v Tyrolsku. Původně byl chován také kolem dnes italského města Merana a Bolzana, avšak po 1. svět. válce se přestěhovalo hlavní středisko chovu do rakouských Tyrol. Na italské straně se nyní chová větší a těžší typ, vycházející z původních haflingů- Aveliňský kůň. Všichni dnešní haflingové pocházejí z polokrevného araba jménem El Bedavi XXII- který byl chován v Rakousku. V průběhu staletí křížení v rámci rodu dalo vzniknout ponymu velmi výrazného typu: malé, ale silné postavy, vždy ryze zbarvenému, odolnému a jistému v kroku, jak se sluší na horského ponyho, s výraznými chody arabských předků. Se svou poddajnou povahou představuje vynikajícího všestranného jezdeckého koně, vhodného i pro zápřež. Před nástupem mechanizace byl vyhledávaným koněm do zemědělství a jako soumar. Dnes se řada haflingů používá na turistické ježdění. Plemeno se vyváží do mnoha zemí a je zvláště oblíbené v Německu a Švýcarsku. Je známé svou dlouholetostí. Hafling je ochotný a velmi učenlivý, vzhledem k silnému přílivu entální krve je však temperamentní a špatným zacházením či drilováním se jeho dobrý charakter snadno zkazí.
AMERICKÝ JEZDECKÝ KŮŇ
Americký jezdecký kůň je všestranné zvíře, při zdánlivé křehkosti výborně osvalené, rychlé, pohyblivé a vytrvalé. Má skvělé, reprezentativní chody a v minulosti patřil mezi oblíbence jižanské aristokracie. Dnes však vzdor svému jménu nesouží výhradně k jízdě, ale osvědčil se i jako závodní klusák a tahoun lehkých kočárů. Byl velmi populární i jako vojenský kůň, ale nejčastěji se předvádí na přehlídkách pod sedlem. Americký jezdecký kůň je poměrně malý, může měřit v kohoutku 150 - 163 cm. Má ušlechtilou, jemně řezanou a vysoko nesenou hlavu s výraznýma očima ohnivého výrazu, malýma, pohyblivýma ušima a širokými nozdrami. Toto plemeno nikdy nesmí mít masité, výrazné žuchvy a uvolněnou kůži na krku. Má krátký hřbet a dobře osvalenou, ale ne přetíženou plec i záď. Nohy jsou velmi štíhlé, dlouhé a někdy mají příliš tenké holeně. Spěnky jsou dlouhé, takže chod je pružný a pro jezdce příjemný. Nohy jsou velmi pevné, kopyta dobře utvářená, rohovina kvalitní. Zvláštností tohoto koně je, že u přehlídkových jedinců se kopyta nechávají přerůst a kovají se zvláštními těžkými podkovami, které nutí koně k vysokému chodu. Jako správný jezdecký kůň má vysoký kohoutek a dobře klenutá žebra. Lopatka je šikmá, kříž rovný a ohon vysoko nasazený. V Americe bylo typickou úpravou výstavních koní tzv. podřezávaní ocasu, kdy svaly na spodní straně ocasu byly operativně upraveny tak, aby kůň nosil ocas zdvižený. V Evropě je tato úprava zakázaná, protože se považuje za poškození a týrání koně. Americký jezdecký kůň upoutává svým vzhledem, zejména držením hlavy na dlouhém, elegantním krku. Úpravě vzhledu koně se věnuje velká pozornost a pro každý účel se kůň upravuje trochu jinak. Koně tříchodoví vypadají přirozeněji a mívají svázanou nebo stříhanou hřívu a krácený ohon. Pokud je ocas příliš bohatý, protrhává se. Typicky americká úprava spočívá v tom, že se koni ponechá jenom kštice nad čelem a část hřívy od uší asi do jedné třetiny délky krku se nakrátko ostříhá. Pětichodoví koně, kteří se uplatňují zvláště na přehlídkách, mívají hřívu i ohon úplné. Americký sedlový kůň je zvíře velmi bystré, temperamentní a citlivé. Vyžaduje kvalitní krmení, pečlivou výchovu a výcvik. Pokud se používá při normálním ježdění, například rekreačním, nebo jako pracovní při pohánění dobytka, projevuje značnou vytrvalost a houževnatost, je učenlivý a pracovitý. Ovšem pro předvádění na soutěžích, výstavách a v armádě dostává zvláštní výcvik. Je všestranný a skvěle se osvědčuje díky své obratnosti, skokovým schopnostem a vytrvalosti. Pro výstavní účely se tito koně cvičí speciálně, přičemž se používají "pomůcky" v Evropě nepřípustné. Takto cvičení koně mají zvláštní držení hlavy, mimořádně vysoký chod a cviky provádějí s pozoruhodnou přesností a elegancí. Kromě tří chodů předváději pětichodoví koně ještě pomalý mimochod, vypjatý čtyřdobý chod s rozvážným "pauzováním" před každým došlápnutím a ještě rack, velmy rychlý "senzační čtyřdobý mimochod prostý jakéhokoliv vybočení nebo kroků". Výcvik je ovšem mimořádně náročný. Přes velké nároky, které se na něj kladou a přes nezbytný temperament je to plemeno poměrně poddajné a při vší soutěživosti snášenlivé.
blog
(Nika, 22. 2. 2006 17:18)